+ vložit nový komentář


26. 09. 2011, 14:57 - Sweetie - Bohužel moje zkušenosti jsou velmi špatné a to jak s porodnicí tak s oddělením šestinedělí. Vzhledem k tomu, že mi porod vyvolávali jsem v nemocnici strávila celý den, který proběhl docela v pohodě. To jsem ještě nevěděla jaký horor mě čeká večer. Vizita na lůžkovém oddělení z neznámých důvodů proběhla až v deset večer, kdy lékař konstatoval, že už můžu na porodní sál. Tam už na mě čekali dvě porodní asistentky. Jedna mi položila pár otázek a odešla. Druhá asistentka měla udělat zbytek. Nebo mě spíš dodělat. Celou dobu se mnou jednala jako s kusem hadru, chovala se velmi povýšeně, hrubě a s neúctou. Nejenže mě tím velmi ponižovala ale také naprosto vystresovala. Byla jsem prvorodička takže jsem měla strach už i tak ale tahle asistentka mě doslova srazila na kolena. Nejdříve mi poručila ať si lehnu na postel a aniž by cokoliv řekla, doslova mi vrazila prsty do pochvy a něco tam dělala. Velmi mě to bolelo ale ona na to vůbec nebrala zřetel. Pak si šla pro stojan na klistýr a řekla mi ať si lehnu na bok. Když se ve škole učili jak se klistýr má dělat, asi nedávala pozor protože tu rourku mi tam doslova vrazila a to, že voda má do střeva proudit pozvolna jí taky bylo jedno. Doslova to do mě napumpovla, což mi způsobovalo opravdu velké bolesti. Hodila mi jejich košili a řekla mi ať si jí obléknu, jdu na WC a pak na sál. Na záchod jsem šla hned a asi deset minut se tam svíjela. Hrozně mě bolelo břicho i mezi kontrakcemi. Poté jsem si šla umýt ruce. Když jsem došla k umyvadlu, rozletěly se za mnou dveře a aniž bych se stihla otočit, dostala jsem injekci do zadku. Až po píchnutí asistentka zasyčela "To je vitamín K proti bolesti" a zase odešla. V tu chvíli už jsem se sesypala. Bylo to všechno jako ve špatném filmu. Za chvilku se ve dveřích objevila další porodní asistentka, která mě honila honem honem na sál i přesto, že jsem jí říkala, že bych ráda zkusila jít ještě jednou na WC. V té době jsem měla kontrakce po 40ti minutách. Ona ale řekla, že už to určitě stačilo a ať jdu na sál. (Během tlačení mi opravdu ještě trochu stolice odešlo a doktorka mě tam ještě pokárala, že jsem si měla pořádně dojít před po klistýru :-/). Tam jsem si musela lehnout na tu porodní postel. Dostala jsem další injekci a kapačku kvůli zavodnění. Celé tři hodiny až do mého porodu probíhali tak, že se buď lékařka nebo jedna z asistentek přišla podívat na CTG a zase odešla. Začala druhá doba porodní a na sále začlo být rušno. Ze začátku jsem nesměla tlačit i když už mě to velmi nutilo a musela vystřídat tři různé polohy. Když už to bylo opravdu nesnesitelné, řekla jsem doktorce, že už to nemůžu vydržet načež mi odvětila, že ať tlačím, že už dávno můžu. Nevěřila jsem vlastním uším a ptala se sama sebe kam jsem se to proboha dostala. Vzhledem k tomu, že moje děťátko bylo trochu větší, byla jsem dohodnutá na epidurálu, který mi dali pozdě. Všechny rodičky se kterými jsem později mluvila ho dostali během první doby porodní, zatímco já až na přelomu první a druhé. Anestezioložka řekla, že první 4 kontrakce ještě ucítím a od páté už spíš jen tlak až do porodu. Na šestou kontrakci už se ale mimi dralo na svět. Tak a je to říkala jsem si. Těšila jsem se na odpočinek během půlhodinové pauzy než dojde k vypuzení placenty. Lékařka mě ale vyvedla z omylu. Neuběhla ani minuta a já dostala povel pořádně zatlačit. I přes můj protest jsem to zkusila ale nešlo to, takže se mi obě porodní asistenky opřely o břicho a doktorka tahala. Malou hned odnesly a pochovat jsem si jí směla až po půl hodině, kdy mi Dr. ošetřila poranění. Po chvíli přišla ona sadistická asistentka a řekla mi ať malou přiložím k prsu. Dala mi malou do náruče a začala mě štípat do bradavek až mi bolestí vytryskly slzy a odešla. Malá spinkala, takže veškeré moje pokusy byly marné. Na oddělení šestinedělí byly sestřičky velmi neochotné. Z 8 sester které se tam za ty tři dny vystřídaly byly ochotné jen dvě. Měli jsme potíže s přisáváním ale žádná z nich mi s tím neměla zájem pomoct. Jedna mě dokonce vypoklonkovala s tím, co jí tam chodím v deset večer otravovat a že doma si budu muset poradit také sama. Díky pasivitě personálu jsem musela mléko odsávat a dávat ho malé z flašky, což bylo v prvních měsících časově velmi náročné. Vím, že je to hodně o lidech a někdo může říct, že celá nemocnice za to či ono nemůže, ale od toho jsou vedoucí pracovníci, kteří se mají postarat o to aby jim jednotliví zaměstnanci nedělali ostudu.


Zobrazit všechny komentáře k zařízení.