Obsah:
Úvod
Výběr ryb
Akvárium pro cichlidy
Ryby
Závěr
Použité zdroje

Úvod

Velice často se v různých internetových diskuzích řeší problémy a otázky týkající se afrických cichlid z jezer Velké příkopové propadliny - tedy hlavně z jezera Malawi, Tanganyika a z Viktoriina jezera. Začínajícími chovateli jsou kladeny otázky proč se ryby navzájem napadají, utlačují, zabíjí nebo jsou ustrašené, otázky typu hodí se jeden druh k jinému atd. Diskuze o těchto otázkách je samozřejmě na místě, protože ukvapené a špatné rozhodnutí týkající se afrických cichlid končí buď smrtí ryb, nebo minimálně starostí, kam nebo ke komu nevhodně vybrané ryby umístit. Než začneme plánovat nové akvárium, je určitě vhodné o něm předem popřemýšlet. Například u malawských cichlid je dobré rozmyslet si, jestli budeme chtít chovat ryby skupiny mbuna nebo haps. Tyto dvě skupiny ryb by se v optimálním případě neměly míchat, ale běžně se tak děje. Je to dáno tím, že ani v jezeře nežijí tyto ryby pohromadě, mají odlišné nároky na prostředí, potravu apod. Ale ani kombinace ryb, které spolu v jezeře žijí, nemusí v akváriu fungovat. Jezero poskytuje rybám nekonečné možnosti k úniku a úkrytu, zatímco v akváriu jsou tyto možnosti téměř vždy omezené. Podle čeho tedy druhy vhodné ke společnému chovu v jedné nádrži vybírat? Na internetu se dá dohledat poměrně dost informací, ale často jsou roztříštěné a člověk pak putuje z webu na web, z fóra do fóra a pere se s cizími jazyky. Já jsem se proto rozhodl to návštěvníkům aquapage trošku zjednodušit a takové základní stavební kameny shrnout do jednoho článečku. Tedy původně to měl být krátký článeček, který ovšem posléze poněkud nabobtnal. :-) Takový chytroprd, abych to dal celé z hlavy, samozřejmě nejsem, takže jsou zde víceméně pouze shrnuty informace z různých zdrojů.

Výběr ryb

Základním hlediskem při výběru vhodné kombinace ryb jsou samozřejmě požadavky na chemické a fyzikální parametry vody např. na pH, celkovou tvrdost, alkalitu, teplotu, vodivost. Je všeobecně známo, že není vhodné kombinovat africké cichlidy s rybami z jiných částí světa, protože mají diametrálně rozdílné požadavky na kvalitu vody. Požadavky jednotlivých druhů ryb na parametry vody jsou dnes na internetu lehce dohledatelné a voda se dá konkrétně u afrických jezerních cichlid poměrně snadno upravit na požadované hodnoty. Teplota vody v akváriu má vliv na agresivitu ryb, na jejich chuť přijímat potravu a na délku jejich života. Čím vyšší teplota, tím agresivnější ryby budou a budou mít větší apetit. Teplota má například vliv i na délku nošení jiker samicemi tlamovců. Tato doba může v závislosti na teplotě kolísat i v rozmezí 2 týdnů. U afrických cichlid se doporučuje udržovat teplotu ideálně v rozmezí 24-26 °C. Africké cichlidy jsou náchylné na vysoké koncentrace dusíkatých látek, proto je nutná častá (optimálně týdenní) výměna části akvarijní vody za čistou.

Pokud by vhodná kombinace ryb závisela pouze na parametrech vody, bylo by to vlastně velice jednoduché. Bohužel tomu ale tak není. Dalším určujícím faktorem mohou být nároky na potravu. Jezerní cichlidy mají tyto nároky rozdílné, některé řadíme mezi býložravé, některé mezi masožravé (hmyzožravé, živící se rybami), některé mezi všežravé. Například u malawské mbuny jsou býložravé, haps masožravci. V přírodě se ryby živí tím, co je pro ně běžně dostupné a snadno získatelné a časem se na tyto přirozené zdroje potravy adaptoval i jejich organismus (tvar tlamy, tvar zubů, trávicí ústrojí). Problém je v tom, že ryby rády přijmou i krmení, které pro ně není vhodné. Zvláště u nevhodně krmených býložravých ryb se pak setkáváme se zdravotními problémy - nafouknutím břišní dutiny a následným úhynem (tzv. Malawi bloat). Tyto problémy souvisí s délkou a strukturou stěny střeva, u býložravých ryb je střevo dlouhé, adaptované na efektivní využití celulózy z řas, haps využijí ze stejné potravy pouze zlomek živin a jejich organismus bude trpět nedostatkem. Naopak mbuny nejsou schopny strávit krmiva s vysokým podílem živočišné složky, což vede k již výše zmíněným problémům. Občasné krmení nevhodnou stravou rybám nijak zásadně neublíží, rozhodně to ovšem nelze praktikovat dlouhodobě. Takové nevhodné krmení má pak své důsledky ve špatné kondici ryb, špatném růstu, vybarvení, nemocech a může vést až k úhynu. Z tohoto důvodu není příliš dobré chovat v jedné nádrži mbuny i haps, jak již bylo zmiňováno výše. Při krmení je také potřeba zohlednit velikost ryb a přizpůsobit tomu i velikost podávaného krmiva. Malé ryby se z velkých granulí, které nespolknou, nikdy dostatečně nenasytí a naopak. Pokud chováme ve stejné nádrži ryby rozdílných velikostí, měli bychom používat i krmiva o různých velikostech. Předejdeme tak situaci, kdy některé ryby budou podvyživené a jiné překrmené. Stejně tak je dobré vzít v potaz, kde ryby potravu sbírají - pokud z hladiny, pak jsou ideální vločky nebo plovoucí granule, pro ryby dna naopak rychle klesající tablety a granule.

Dalším faktorem určujícím výběr ryb je jejich temperament a agresivita. Obecně se agresivitou rozumí, že si ryba (většinou samec) vytváří území - teritorium, které si chrání před vetřelci odháněním, napadáním, kousáním, v krajním případě až snahou vetřelce zabít. Toto chování je pro ryby vrozené a my s ním bohužel nic neuděláme a proto se mu musíme přizpůsobit. Agresivita se nemusí projevovat stejně intenzivně vůči rybám stejného a jiného druhu, vůči jedincům stejného a opačného pohlaví. Agresivita ryb zpravidla ještě vzrůstá v období rozmnožování. Chování extrémně agresivních ryb v malých nádržích povede nutně ke katastrofě v podobě vybití ostatních spolubydlících. Do nádrže by se měly vybírat ryby zhruba stejné velikosti a podobného temperamentu. Pokud takové ryby vybereme a poskytneme jim dostatek prostoru a úkrytů, máme velkou šanci, že akvárium budeme provozovat bez větších problémů mnoho let. Velice rozšířená je mezi cichlidami vnitrodruhová agresivita. Projevuje se hlavně u samců. Ryby tak mohou být velice agresivní v rámci druhu, vůči ostatním rybám může být jejich chování daleko mírnější. Je také známo, že samci nemusí napadat pouze konkurenta stejného druhu, ale i ryby podobného tvaru těla a zbarvení. V malých nádržích povede vnitrodruhová agresivita k usmrcení ostatních samců téhož druhu samcem dominantním, včetně vybíjení vlastního potomstva stejného pohlaví, když začne pohlavně dospívat. Vnitrodruhová agresivita mezi samicemi není tak výrazná, výjimkou jsou ryby rodu Melanochromis, kde jsou vůči sobě silně agresivní i samice. U některých druhů se z důvodu vnitrodruhové argresivity vůbec nedoporučuje držení více samců v jedné nádrži a to bez ohledu na její velikost. Týká se to zejména velkých "rybožravých" haps. V případě, že se ryba zdržuje v rohu akvária u hladiny, zaklesnutá za filtrem a podobně, je to neklamný důkaz toho, že je cílem agrese, které nedokáže čelit. Takový jedinec bez zásahu chovatele (odlovení z nádrže) zpravidla dlouho nepřežije. Neustálý stres, útoky ostatních ryb, podvýživa (ryba se zpravidla nezúčastňuje krmení) povedou k brzy k úhynu.

Do jisté míry s otázkou agresivity souvisí i polygamní chování ryb. Pokud budeme u polygamních ryb chovat se samcem pouze jednu samici, pravděpodobně to nedopadne dobře. Ze strany samce bude v rámci namlouvání pronásledována až k smrti, hlavně pokud není ochotná a připravená ke tření. V takovém případě je nutné chovat více samic, mezi které se agrese v rámci namlouvání rozprostře. Příkladem je většina malawských mbum (např. rody Labidochromis, Pseudotropheus, Melanochromis, Metriaclima ), kde si samci vydržují harém samic. Obvykle se v akváriu u těchto ryb doporučuje poměr 3-4 samice na 1 samce.

Agresivita ryb ještě vzrůstá v období rozmnožování. I malé a za normálních okolností mírné ryby mohou být v období rozmnožování vysoce agresivní. Často se také v tomto období podstatně zvětšuje teritorium, které si ryby chrání. Pokud není nádrž dostatečně velká, může se životní prostor ostatních obyvatel rázem smrsknout na minimum.

V akváriu si cichlidy, stejně jako spousta jiných živočichů, vytvářejí mezi sebou hierarchii. Ta je dynamická a neustále se mění. Postavení jedince v ní závisí na úspěšnosti jeho soubojů s jinými rybami. Pokud je ryba oslabená nebo nemocná, její postavení ihned zabere jiná. Své původní postavení si zpět musí opět vybojovat. Časté souboje o místo v žebříčku ale mohou u oslabených ryb končit až smrtí. Stejně tak nové ryby přidané do akvária si musí své místo v hierarchii akvária vybojovat. Přidání nových menších ryb, zejména pak samců druhu, který již v nádrži plave, je problematické. Nové ryby budou vystavené vnitrodruhové agresi ze strany samce(ů) stejného druhu a navíc budou muset svádět souboje i s ostatními rybami o své místo v hierarchii nádrže. Smrtelná kombinace. Ideální je proto mít osádku předem rozmyšlenou a při vypouštění začít s většími mírnějšími rybami a přidávat ryby agresivnější, menší. Podobně na tom budou i jedinci, které jsme museli z nějakého důvodu z nádrže odlovit (léčba, nosící samice) a vracíme je zpět. Opět budou vystaveni "šikaně" a to i od ryb, s kterými předtím žili v naprostém klidu.

Pokud chceme ryby v akváriu i odchovávat a "přebytky" z chovu dále šířit, je vhodné vybírat ryby, mezi kterými nedochází k vzájemnému křížení. Typickým příkladem snadno křížitelných ryb je rod Aulonocara. Zatímco samci jednotlivých druhů jsou lehce rozlišitelní, samice jsou si velice podobné a snadno se třou i se samci jiného druhu. Výsledkem jsou pak kříženci, kteří by se v žádném případě neměli šířit dále. I zpětná selekce ryb podle druhu je těžko proveditelná, proto by se v nádrži měl chovat pouze jeden druh. Stejně tak by měly být ryby kupovány z ověřeného zdroje. Pokud v akvaristice uvidíte nádrž s označením "Aulonocara mix" je jasné, že tady "čistý druh" nekoupíte.

Jedním z nejdůležitějších faktorů při výběru vhodné kombinace ryb je velikost akvária. Pokud budeme šťastnými vlastníky obřího akvária, nemusíme si s tím moc lámat hlavu. Většina běžných akvaristů ale provozuje akvária řekněme do 500 litrů a zde už nás velikost ryb musí zajímat. Samozřejmě velikost ryb v dospělosti. Africké cichlidy jsou navíc specifické svou agresivitou a teritoriálností a klasické pravidlo 1 litr vody na 1 cm ryby zde úplně neplatí. Většinou tyto ryby potřebují více prostoru, někdy se chovají naopak tzv. "na husto", aby se agresivita dominantních jedinců v omezeném prostoru rozprostřela na více ryb. V případě afrických cichlid není tak důležitá výška akvária, rozhodující je délka a hloubka. Má to i svůj příjemnější dopad na cenu akvária, kdy u nižších nádrží není nutné tak silné sklo. Začínající chovatele u afrických cichlid láká vzhled samců, kteří jsou výrazněji a pestřeji vybarvení než samice. Nákup více samců je často příčinou velkých problémů hlavně v menších nádržích. Měli bychom mít na paměti i to, že samci spolu v mládí mohou v klidu vycházet, tato idylka se ovšem změní s pohlavním dospíváním a třením ryb.

Akvárium pro cichlidy

Při zařizování akvária vždy řešíme dvě základní otázky - vytvořit co nejlepší podmínky pro chované ryby a zároveň vytvořit nádrž, která bude splňovat i nějaké naše estetické požadavky. Akvárium, zvláště pak větších rozměrů, vždy přitáhne zraky nejen naše, ale i návštěv a je v interiéru výrazným prvkem. Vzhled a zařízení akvária je věc čistě subjektivní, měli bychom se však držet jedné zásady - do akvária patří pouze věci přírodní - kameny, dřevo, písek, živé rostliny, ulity apod. Nic naplat, řasou porostlé kameny budou v "africkém" akváriu působit přirozeně, stejného efektu se zatopeným Karlštejnem nikdy nedosáhneme. Pokud jsme líní za kameny, kořeny apod. vyrazit do přírody, můžeme je samozřejmě koupit v různých hobbymarketech.

Základní a postačující prvky, ze kterých vytvoříme ideální prostředí pro africké jezerní cichlidy, jsou písek a kámen. Kámen je přirozenou součástí prostředí těchto ryb v přírodě a ty jsou samozřejmě i na život na skalnatém útesu adaptované. Pokud chceme pozorovat přirozené chování těchto ryb, musíme jim poskytnout útes i v akváriu. Malawské mbuny a jejich protějšky z jezera Tanganyika - ryby rodu Tropheus jsou adaptované na spásání řas z kamenů a pojídání různých živočichů v řasách žíjících. Celý svůj život tráví na útesu. Proto je nádrž s těmito rybami bez kamenů jaksi nepřirozená. Pro ryby ze skupiny haps je zase důležitý písek, jak pro tření, tak pro jejich zažívání. Přirozené a barevně neutrální prostředí z kamenů a písku dá také mnohem více vyniknout nádherným barvám těchto ryb. Scenérii v akváriu je možně vytvořit jak z valounů, tak z plochých kamenů. Při výběru a sběru kamenů je dobré mít alespoň zhruba nějakou představu o výsledku, raději se vybavit metrem a předejít tak zbytečné námaze s příliš velkými kusy. Velikost kamenů je samozřejmě nutné přizpůsobit velikosti nádrže. Příliš malé kousky ve velké nádrži nebo naopak velké v malé nádrži nebudou ve výsledku působit dobře. Použité kameny by neměly mít ostré hrany, o které se mohou ryby zranit. I drobné poranění je možnou vstupní branou pro různé infekce. Vyvarujeme se i různých slepenin kamenů s maltou, nebo horninám, které se vzhledem do těchto akvárií nehodí (např. různé mramory apod.) Barva kamenů není až tak důležitá, pokud máme v akváriu dostatečně silné osvětlen, tak stejně kameny brzy zarostou řasou. Pokud máme osvětlení slabší, pak bychom neměli používat bílé nebo světlé kameny. Ideální barva je černá, tmavě šedá nebo hnědá. Dále je důležité kameny před použitím dobře omýt a prohlédnout. Do akvária nepatří kameny se zbytky nečistot a také kameny, které jsou podezřelé různými rezatými žilkami apod., ty by mohly do vody uvolňovat kovy, na které jsou ryby citlivé. Kameny vydrhneme kartáčem, na různé hůře dostupné záhyby se hodí kartáček na zuby. Je vhodná i následná desinfekce, buď varem, což může být u velkých kusů problém. Pak lze použít desinfekční prostředky na bázi chloru, nechat působit a poté důkladně omýt velkým množstvím vody. Při umisťování velkých kamenů je důležité je pokládat přímo na dno ne na substrát. Kameny podkládáme polystyrénovými deskami, aby nedošlo k poškození akvária. Skládání kamenů je dobré věnovat dostatek času a výsledek musí být opravdu stabilní. Budeme chovat poměrně velké ryby, které budou mít snahu "bagrovat" v písku a podhrabaní nedostatečně stabilních výtvorů má pak fatální důsledky. Ryby mohou také cíleně nebo i nedopatřením vyvinou velký tlak na kameny. Pokud se kameny dotýkají boků akvária je vhodné je i v těchto místech vypodložit polystyrenovou deskou nebo jiným pěnovým materiálem. U menších kamenů je možné jejich stabilitu zajistit vzájemným slepením silikonovým lepidlem. Tato varianta ale ztěžuje následnou údržbu akvária nebo odlovení ryb. Z kamenů se snažíme vytvořit rybám co nejvíce úkrytů různých velikostí, které budou využívat jak samice, tak samci při úniku před dominantním jedincem, dále i nemocné ryby, nosící samice a v neposlední řadě přes den i třeba sumci nebo ryby, které jsou aktivní spíše v noci. Vhodně umístěné ploché kameny budou některé ryby využívat jako místo ke tření. Na závěr této části považuji za vhodné připomenout, že hmotnost kamenů je zhruba 2,5-krát vyšší než hmotnost vody o stejném objemu. Na to je třeba pamatovat při konstrukci podstavce pod akvárium.

Jako substrát do akvária je nejvhodnější použít písek, nejlépe barvy šedé nebo světle hnědé, případně i mix. Není vhodné používat různé štěrky a nepřirozený je i stále častěji používaný drcený korál. Ten je používán hlavně kvůli jeho schopnosti zvyšovat tvrdost a udržovat vysoké pH vody. Stejného efektu ale dosáhneme použitím drceného korálu ve filtru. Pokud chceme pozorovat přirozené chování některých druhů ryb, pak je písek naprosto nezbytný. Ryby rodu Aulonocara, Lethrinops, nebo Mylochromis pokud zjistí pohyb v písku, písek naberou tlamou a prosíváním přes žábry získávají svůj úlovek. Jiné druhy zase potřebují písek k rozmnožování. Některé druhy vytvářejí z písku krátery, jiné jakási hnízda, ve kterých se třou (Mylochromis, Nyassachromis, Protomelas, Copadichromis, Otopharynx, Cyrtocara nebo Sciaenochromis). Z těchto míst ryby odstraňují vetší částice, až zůstane jen jemný písek. Pokud bude na dně použit štěrk, budou kopat do té chvíle, než se dostanou na čisté sklo. Některé druhy si vytvořily i jakýsi únikový manévr, kdy se v případě nebezpečí bleskově zaryjí do písku (Fossorochromis rostratus a Lethrinops sp). Pokud bude na dně akvária s těmito rybami štěrk, může to mít opět důsledek ve zranění ryb. Do akvária s jezerními cichlidami použijeme tedy nejlépe obyčejný říční písek. Velkou pozornost je třeba věnovat jeho proprání. Písek vložíme do kýble s vodou a rukou promícháme. Zakalenou vodu vyměníme a pokračujeme až do doby, kdy bude voda po promíchání písku čistá. Důkladným propráním předejdeme následným problémům se zakalenou vodou v nádrži, kal by nám zanášel filtry, bude se usazovat na povrchu substrátu a vybavení a následně bude obyvateli stále znovu a znovu vířen do vodního sloupce. Zrnitost písku by měla být taková, aby dno nebylo příliš slehlé a kompaktní. Vrstva písku v akváriu se doporučuje 5-10 cm. Údržba písku není složitá, při výměně vody můžeme provést klasické odkalení a odsátí nečistot z povrchu. Výtečnými pomocníky jsou pak piskořky věžovité. Za pomocí kamenů a písku můžeme v akváriu vytvořit i jakési různě vysoké terasy.

Někomu nemusí akvárium zařízené pouze pískem a kameny úplně esteticky vyhovovat, pak lze do nádrže použít i rostliny. Vhodné jsou anubiasy, vallisnérie, některé kryptokoryny. Kořeny rostlin je dobré po zasazení zakrýt kameny, aby ryby nemohly rostlinu vykopat ze substrátu. Některé druhy ryb budou ale i přes všechny naše snahy rostliny systematicky ničit.

Na závěr bych ještě zmínil, že k vytvoření úkrytů velice dobře poslouží i různé děrované cihly, umělohmotné trubky apod. Z estetického hlediska je nutné je dobře zamaskovat přírodními materiály. Z praktického hlediska je nutné zjistit nezávadnost a zvláště u děrovaných cihel pozor na nebezpečné ostré hrany.

Ryby

Ve stručnosti jsme probrali některá úskalí chovu afrických cichlid a dotkli jsme se vybavení nádrže a dále se budeme již věnovat rybám. Úvodem je třeba říci, že míchání ryb z jednotlivých jezer v jednom akváriu není vhodné, i když cichlidy z Malawi a Viktoriina jezera by eventuelně vzhledem k podobným parametrům vody spolu žít mohly.

Nádrže si rozdělíme podle velikosti do pěti kategorií:
Poznámka na úvod, týkající se zejména akvárií 1. a 2. skupiny. Tyto akvária jsou jaksi objemově podlimitní z pohledu chovatelů afrických cichlid. Na různých fórech jsme často svědky, podle mě někdy až přehnaně hysterických a arogantních reakcí, na akvária těchto rozměrů. Jenže ne každý má možnost vlastnit půl kubíkové akvárium (jen co jsem to dopsal, hned jsem viděl reakci, ať tedy chová paví očka :-)). Ale i v takových nádržích lze při vhodném výběru ryb jezerní cichlidy držet. Stejně jako v malé, tak i ve větší nádrži může špatný výběr ryb způsobit katastrofu v podobě velkých ztrát. Je také pravdou, že malé nádrže jsou k tomu náchylnější. Sám provozuji "malé" akvárium s malawkami přes 2 roky a musím říct - jde to. Po úvodních přehmatech a ověření si některých rad na vlastní kůži se osádka ustálila a funguje zcela v pohodě. Následující řádky týkající se malých akvárií možná mnozí odsoudí k zatracení, ale i přesto je uvedu. Nechci nijak hodnotit, zda je chov afrických cichlid v menších nádržích správný nebo špatný, jedno je ale jisté – může vést k dlouhodobě fungujícímu akváriu. Chovatel, který zakládá akvárium menších rozměrů pro africké cichlidy, by měl ovšem přesně vědět co dělá, koupě ryb "od oka" bez předchozího nastudování informací nebude mít velice pravděpodobně šťastný konec.

Akvária do 100 litrů:

V těchto nádržích jsme nejvíce limitováni skutečností, že africké cichlidy jsou agresivní ryby a to i ty malé a tudíž potřebují prostor. Komplikací je, že rybám právě v malé nádrži musíme poskytnout spoustu úkrytů, zpravidla vytvořených z kamenů, které žalostně ubírají již tak malý objem vody a prostor. Ale ani u takto malých akvárií se jezerních cichlid nemusíme vzdávat. Typicky se pro takto malé nádrže doporučují tanganyičtí šnekáči. Akvárium pro ně vybavíme kameny a ponecháme větší volnou písčitou plochu, na kterou umístíme prázdné ulity. Ty budou ryby využívat jako úkryt a k rozmnožování. Šnekáče lze chovat již v nádržích kolem 40 litrů (pár nebo samec + 2 samice), v nádržích kolem 100 litrů lze založit již malou kolonii v počtu 6-8 dospělých ryb. Pomocí kamenů můžeme u agresivnějších druhů akvárium opticky rozdělit na menší teritoria, sníží se tak agresivita ryb. Méně obvyklý je chov cca 3-4 kusů méně agresivních menších cichlid (dobře se hodí např. ryby rodu Labidochromis). U těchto ryb není problém chovat malou skupinku samce s 2-3 samicemi. Některé druhy by měly být naopak tabu - např. rod Melanochromis, Metriaclima a samozřejmě ryby nehodící se už z principu svou velikostí. Akvária těchto rozměrů se výborně hodí k odchovu mladých ryb, pro tento účel plně postačují.
Důležitá je filtrace, protože objem vody je poměrně malý, při výpadku filtru hrozí brzké znehodnocení vody odpadními látkami. K osvětlení postačuje 1 zářivka.

Použitelné druhy ryb:
Jezero Tanganyika:
Šnekáči lamprologus ocelatus, L.ornatipinnis, L. kungweensis, L. signatus - tyto druhy je lepší držet v páru. Pár si velice agresivně chrání svojí ulitu a to i před daleko většími rybami. Pokud budeme chovat pouze jeden pár či dva, postačí nám již zmiňované akvárium o objemu cca 40 litrů. Další vhodnou volbou jsou šnekáči žijící v koloniích - Lamprologus similis, Lamprologus multifasciatus nebo Telmatochromis vittatus (akvária kolem 100 litrů pro kolonii 4-5 párů). Těmto rybám musíme poskytnout velké množství ulit (ulity hlemýždí, neothauma, ampulárií), doporučuje se alespoň 2 na rybu. Mezi ryby vhodné k redukci potěru, které je možno chovat v takovýchto akváriích patří Altolamprologus sp. Sumbu nebo Altolamprologus calvus. Jsou to ryby samotářské, pár vytváří jen v období rozmnožování. Mezi další použitelné ryby patří např. Lamprologus callipterus (samec a nejméně 4 samice - u těchto šnekáčů využívají ulity pouze samice, které jsou několikanásobně menší než samci) nebo nejmenší z Xenotilapií - X. tenuidentata (skupina 5-6 ryb).

Jezero Malawi:
Zde je výběr velice omezen, v úvahu připadají malé druhy Aulonocar, teoreticky mírnější druhy mbun - Labidochromis caerules, Cynotilapia afra, Cynotilapia sp. Mbamba - vždy pouze jeden samec a 2-3 samice nebo odchov mladých ryb. Absolutně jsou vyloučeny vysoce agresivní druhy (Melanochromis, Metriaclima lombardoi apod.).

Akvária 100 - 200 litrů:

Tato kategorie akvárií nám již umožňuje trochu větší rozlet ve výběru ryb. V akváriích na horní hranici objemu se podle některých pramenů dají držet ryby Tropheus sp., určitě pak malé druhy mbun nebo i ryby z Viktoriina jezera. Opět platí nekombinovat ryby různých jezer. Přestože je velikost nádrže stále poměrně malá pro ryby skupiny haps nebo větší tanganyické cichlidy, středně velké druhy lze v těchto akváriích chovat, ovšem pouze v malém počtu ryb (4-5 kusů). Chov velkých cichlid (např Buccochromis, Cyphotilapia) je vyloučen. I v těchto akváriích se snažíme vytvořit co nejvíce úkrytů pro ryby. Slabinou akvárií je filtrace, objem vody je stále malý. Ideální je mít 2 nezávislé filtrační okruhy (vnější a vnitřní). K osvětlení postačí opět pouze 1 zářivková trubice, pokud budeme chtít porost řas, pak bude minimum 2 trubice. U této kategorie akvárií už je nutné počítat i s jejich váhou, která se lehce může přehoupnout přes 300 kg a zvolit odpovídající robustní nábytek nebo stojan pod akvárium.

Použitelné druhy ryb:
Jezero Tanganyika:
Kromě druhů zmíněných v 1. kategorii dále např. Neolamprologus leleupi, N. cylindricus, N. modestus, N. niger, N. obscurus, N. nigriventris. Tyto druhy není vhodné vzájemně kombinovat, neboť mají sklony ke křížení a jsou i vzájemně agresivní. V akváriích kolem 150 litrů je možné držet pár. Tyto ryby většinu času žijí samotářsky, pokud se zdržují v páru, je to znamení, že se brzy velice pravděpodobně objeví potomstvo. Dále je možné sáhnout po Asprotilapia leptura, Xenotilapia flavipinnis, X. papilio, X. spilopterus. V nádrži chovat max. 2 páry. Pro tyto ryby by hrana akvária měla být alespoň 100 cm a objem 200 litrů. Protože se tyto ryby budou držet spíše u dna je možné horní část akvária oživit rybami rodu Paracyprichromis. Další možnou volbou mohou být i menší druhy rodu Julidochromis (J. regani, J. transcriptus).

Viktoriino jezero:
Z ryb býložravých lze chovat Haplochromis sp. Flameback, H. paropius, H. sp. Cinctus, H. sp. Morsei. Pro tyto ryby akvárium na horní hranici uvedeného rozsahu, tedy kolem 200 litrů s hranou alespoň 80 cm. Je možné chovat skupinu cca 2 samci + 8 samic. Pro lepší vybarvení ryb se doporučuje tmavé prostředí, včetně černého čedičového písku. Z druhů živících se zooplanktonem lze doporučit snad jen Haplochromis laparogramma (2-3 samci + 5-6 samic). Tyto ryby jsou velmi citlivé na kvalitu vody. Krmíme mrazeným nebo živým krmením (koretry, gafnie, cyclop apod.) U zmiňovaného druhu nebude plně vybarven jen dominantní samec, ale i samci subdominantní. Opět je vhodné tmavé akvárium a tlumené osvětlení, aby se podpořilo vybarvení ryb. Poslední skupinou ryb vhodných do tohoto typu akvária jsou hmyzožravci, kteří žijí v mělkých oblastech jezera (Haplochromis brownae, H. nubilus, H. sp. diversicolor, H. riponianus, H. chromogynos). Vyznačují se nízkou agresivitou a teritoriálností. Hrana akvária by měla být alespoň 100 cm, akvárium vybavené kameny, případně kořeny. Výše uvedené druhy se opět lehce kříží, proto by se v akváriu měl chovat pouze jeden druh, navíc u podobně vypadajících druhů se budou napadat samci. Jsou to tlamovci, inkubační doba se pohybuje mezi 18 dny až 3 týdny.

Jezero Malawi:
Lze držet větší skupinku mírnějších mbun (některé druhy rodu Labichromis, Pseudotropheus), akvárium je možné koncipovat jako jednodruhové i s kombinací ryb. Neměli bychom kombinovat mírné a agresivní druhy. Dalšími vhodnými obyvateli jsou malé druhy Aulonocar. Pokud už se někdo v tomto objemu rozhodne chovat vysoce agresivní druhy (Metriaclima, Melanochromis) musí rybám dopřát maximální množství úkrytů a chovat pouze 1 samce (+ 3-4 samice). Osobně chovám Metriaclima estherae ve 160 litrovém akváriu v kombinaci s Aulonocarami a nemám s touto kombinací vůbec žádný problém (znovu ale zdůrazňuji pouze 1 samec). Vzhledem ke své mírnější povaze by v úvahu připadaly menší druhy rodu Copadichromis nebo Protomelas, ale i ty dorůstají poměrně velkých rozměrů.

Akvária 200 - 500 litrů:

Zdárně jsme se prokousali kategoriemi akvárií, ve kterých je sice možné africké jezerní cichlidy chovat, ale není to "to pravé ořechové". Dostáváme se do kategorie, kde se tyto ryby začnou konečně cítit jako doma. Výběr ryb už je poměrně široký, stále ale vylučuje opravdu velké cichlidy (např. rod Buccochromis nebo Cyphotilapia). Zároveň tato litráž nádrže umožňuje chovat daleko větší počet ryb nebo kombinace různých druhů. Opět je potřebná výkonná filtrace, osvětlení 2 - 4 zářivkami, podle hloubky akvária. Do těchto nádrží můžeme s klidným svědomím využít již výše zmiňované druhy ryb a navíc se nabízí ryby skupiny haps (Copadichromis, Protomelas, Cyrtocara, Nimbochromis atd.) a větší cichlidy jezera Tanganyika a Viktoriina jezera. Podle druhu zvolených ryb bychom měly i zařídit akvárium, buď jako klasickou mbuna nádrž s množstvím kamenů nebo jako nádrž s větším volným prostorem a menším počtem kamenů pro haps. V takto velkých nádržích lze už dlouhodobě bez problémů chovat vysoce agresivní druhy cichlid (Melanochomis auratus, M. chipokae, Metriaclima lombardoi).

Použitelné druhy ryb:
Jezero Tanganyika:
Ryby rodu Neolamprologus, buď již zmíněné v předchozí kategorii nebo i N. fasciatus, N. furcifer, N. modestus, N. mondabu, N. pectoralis, N. petricola nebo ryby rodu Lepidolamprologus - např. L. elongatus, L. kendali. Ryby různých druhů rodu Neolamprologus jsou vůči sobě často agresivní a mají sklony se i vzájemně křížit. Proto je lepší chovat pouze jeden vybraný druh v nádrži, zvláště se nedoporučují kombinace N. furcifer x N. pectoralis, N. petricola x N. modestus, N. leleupi x N. obsurus, N. niger x N. cylindricus a L. elongatus x L. kendali. Čím větší a agresivnější ryba, tím větší musíme volit nádrž, minimálně s hranou 120 cm, objem alespoň 300 litrů.
Dále je možné chovat ryby Aulonocranus dewindti, Ctenocromis horei, Gnathochromis pfefferi. Jedná se o tlamovce, chováme je ve skupinách. Nejagresivnějším je Ctenocromis horei, tento druh bychom měli chovat samostatně. Naopak nejmírnějším druhem je Gnathochromis pfefferi. Všechny 3 uvedené druhy potřebují značně velkou nádrž o hraně minimálně 150 cm. V nádrži vytvoříme velké množství úkrytů pro samice, neboť samci je agresivně obtěžují. Lepší je chovat pouze jednoho samce. A. dewindii a C. Horei jsou všežravci, živí se bezobratlými a řasami, G. pfefferi se bude snažit lovit mladé ryby.
Další skupinu tvoří ryby druhů Cunningtonia longiventralis, Cyathopharynx furcifer, Opthalmotilapia boops, O. heterodonta, O. nasuta, O. ventralis. Jde o poměrně velké ryby, které rády plavou a tomu je nutné přizpůsobit i akvárium. Hrana o minimální délce 150 cm, lépe 200 cm je nutností. Objem vody minimálně 500 litrů.
Další skupinou jsou ryby vytírající se v hnízdech z písku. Akvária pro ně stačí relativně malá, ovšem nutný je volný písčitý prostor pro stavbu hnízd. Ty bývají obvykle cca 20 cm v průměru. Patří sem druhy Enantiopus melanogenys, Callochromis macrops, C. melanostigma, C. pleurospillus, Cardiopharynx schoutedeni, Ectodus descampsii, Lestradea perspicax, Microdondochromis tenuidentatus, Xenotilapia bathyphilus, X. ochrogenys, X. ornatipinnis, X. sima. Hrana akvária by měla být alespoň 120 cm, pouze u největšího druhu X. sima alespoň 150 cm. Objem akvária kolem 300 litrů umožňuje chov skupiny 1 samec + 4 samice nebo 2 samci + 5-6 samic u menších druhů.

Jezero Malawi:
Ideální volbou jsou velké skupiny mbun, rozměry akvárií nám umožňují chovat i ty nejagresivnější druhy. Vybrat si můžeme ze všech rodů - Cyahtochromis, Cynotilapia, Genyochromis, Gephyrochromis, Iodotropheus, Labeotropheus, Labidochromis, Metriaclima, Melanochromis, Petrotilapia, Pseudotropheus. Vzájemnou kombinací různých druhů můžeme dosáhnout barevné kombinace ryb dle našich přání. Stále bychom ale měli mít na paměti agresivitu ryb a vysoce agresivní druhy nekombinovat s mírnými. Vhodným doplňkem k mbunám budou ryby rodu Aulonocara. Opět nabízí nepřebernou paletu barev. Počet ryb podle velikosti akvária a druhu mezi 10-30 kousky.
Ze skupiny haps se nabízí rod Copadichromis (Copadichromis borleyi Kadango), Protomelas (P.similis, P.taeniolatus a P.steveni), Sciaenochromis fryeri, Nimbochromis (chovat pouze jeden druh), Cyrtocara moorii, Placidochromis Electra, Otopharynx a Nyassachromis. Použitelné jsou i menší ryby rodu Mylochromis.

Akvária 500 - 750 litrů

Jedná se o velké nádrže, které ale stále ještě poměrně často vídáme u běžných akvaristů. Počáteční investice je ještě celkem přijatelná. Rozměr akvária nám umožňuje vytvořit vhodné prostředí prakticky pro všechny druhy ryb, limitujícím faktorem je zde vlastně pouze počet chovaných jedinců. "Obří" druhy nad 30 cm se budou pravděpodobně cítit lehce stísněně, ale i tyto ryby lze v nádržích na horní hranici objemu chovat.
Při plánování takto velkých nádrží se vyplatí postupovat s rozmyslem. I běžná výměna části vody může být spojena s velkou námahou a náročná na čas v případě kyblíkování. Proto je ideální mít zavedený rozvod vody a odpadů přímo k akváriu. Nutná je i kvalitní filtrace, často řešená celoskleněnými externími přepadovými filtry, ale postačuje i externí hrncový filtr (obvykle ale ne pouze jeden). K osvětlení budou potřeba 2- 4 zářivkové trubice po celé délce akvária. U nádrží s rostlinami, nebo tam kde budeme chtít pro ryby hustý porost zelených řas pak i 8 trubic po celé délce. Vhodné je zvážit i statiku a nosnost podlahy. Hmotnost těchto nádrží hravě přesáhne tunu. Tomu přizpůsobit i podstavec, nejlépe zděný. Hlavní je velká základna, aby se váha lépe roznesla do plochy (rozhodně ne 4 nohy). Pod akvária vždy používat pružné podložky k vyrovnání případných i malých nerovností.

Použitelné druhy ryb:
Jezero Tangynyika:
Můžeme chovat velké skupiny ryb rodu Tropheus. V akváriích na horní hranici objemu pak ryby Petrochromis (P.famula, P. trewevasae). Zajímavou výzvou může být Neolamprologus tretocephalus. Tyto ryby i přes menší velikost vyžadují velký prostor a neměly by se chovat v nádržích pod 600 litrů. I tak je vhodné v 600 litrech chovat pouze pár. Vhodnými společníky k nim jsou Neolamprologus toae, N. moorii, N. tetracanthus a Lepidiolamprologus attenuatus.

Viktoriino jezero:
Na výběr jsou všechny již uvedené druhy. Tato velikost akvária umožňuje bezproblémový chov bez zbytečných ztrát. Někdy jsou tyto ryby chovány ve společnosti malawských mbun. Samci ryb z Viktroriina jezera se vyznačují velice pestrými barvami, zato samice jsou barevně mdlé.
Pro připomenutí, jedná se např. o ryby Haplochromis sp. Flameback, H.paropius, H. sp. Purple head, H. sp. Cinctus, H. sp. Morsei, H. pyrrhocephalus, H. laparogramma, H. piceatus, H. sp. Argens, H. sp. "double stripe", H. sp. "thick skin", H. brownae, H. sp. diversicolor, H. nubilus, H. theliodon, H. riponianus, H. chromogynos.

Jezero Malawi:
Máme na výběr jak z ryb skupiny mbuna, tak skupiny haps. Kombinace obou skupin se nedoporučují (viz. úvod článku). Dobrou volbou jsou středně velké haps (rod Copadichromis, Protomelas, Lethrinops, Placidochromis, Sciaenochromis, Aulonocara), v tomto případě můžeme držet velké skupiny ryb. V případě velkých haps jsme stále omezeni počtem chovaných jedinců (u nádrží kolem 750 litrů cca 12-15 kusů). Nejlepší volbou jsou ryby rodu Nimbochromis (N. venustus, N. linni, N. livingstoni a N. polystigma) a dále druh Cyrtocara moorii, který je zajímavý tvarem těla. Pozor na kombinace N. linni x N. polystigma a N. polystigma a N. livingstoni, kde by mohlo docházet k vzájemnému křížení. Pokud vlastníme akvárium kolem 700 litrů objemu můžeme držet i několik Fossorochromis rostratus, Champsochromis caeruleus nebo Aristochromis christyi.


Akvária nad 750 litrů:

Pro většinu běžných akvaristů je tato kategorie z říše snů. Tato velikost nám umožňuje zvolit ryby a uspořádání akvária prakticky bez kompromisů. Lze chovat i velké skupiny "obřích" ryb. V akváriích můžeme vytvořit jak skalnatou část, tak část osázenou rostlinami pro některé dravce, tak i část volné vody pouze s písčitým dnem. Před instalací akvária je důležitá příprava, zhodnocení statiky a nosnosti podlahy je téměř nezbytné. Hmotnosti velkých akvárií se pohybují již v řádu tun. Tyto velké nádrže budou pravděpodobně již lepeny přímo na místě ve vašem bytě, proto je následné stěhování téměř vyloučené. Akváriem tohoto objemu lehce od sebe oddělíte např. 2 místnosti a lze tak dosáhnout neobvyklého a zajímavého vzhledu interiéru. Opět je ideální mít rozvod vody a odpady přímo u akvária. Klasické externí hrncové filtry zde již většinou nepostačují, filtrace se řeší externími celoskleněnými přepadovými filtry. K osvětlení akvária jsou obvykle vzhledem k extrémní hloubce nutné alespoň 4 řady trubic, u extrémně vysokých nádrží je nutností použít výbojkové osvětlení. Znovu opakuji, že je lepší investovat spíše do délky a hloubky akvária, než do jeho výšky. Do obřích akvárií jsou vhodnější ryby skupiny haps, neboť lépe využijí prostor (rády plavou), kdežto mbuny se budou držet útesu.
Šťastný majitel monstr-akvária má možnost pozorovat přirozené chování i opravdu velkých ryb jako jsou Cyphotilapia frontosa,Fossorochromis rostratus, Buccochromis sp., Aristochromis christyi, Chamspochromis sp. a podobně. V opravdu dlouhých nádržích o hraně několika metrů můžeme vytvořit kombinaci všech přirozených stanovišť ryb (skalní útes, volná voda, část osázená rostlinami). V takovém případě by v akváriu neměl chybět Dimidiochromis compressiceps, u kterého budete moci pozorovat jeho unikátní techniku lovu z osázené části akvária. Výbornou volbou pro tyto akvária jsou druhy Copadichromis borleyi Kadango, Protomelas taeniolatus, všechny druhy Nimbochromis, Mylochromis, Placidochromis Electra, Fossorochromis rostratus, Chilotilapia euchilus, Sciaenochromis fryeri atd. atd.

V jezerech východní Afriky žije několik set druhů cichlid, v tomto článku je zmíněno pouze mizivé procento z nich. Pro chovatele je to obrovská výzva - zkoušet a objevovat pro sebe nové druhy a jejich kombinace. Při výběru ryb pro naše akvárium se řídíme velikostí ryb v dospělosti, ale tento ukazatel může být v případě afrických cichlid dost zavádějící. Rozměrově velké ryby mohou být mírné a naopak malé ryby extrémně agresivní. Agresivita ryb je druhé důležité hledisko, je třeba zohlednit nejen agresivitu vůči ostatním rybám, ale také vnitrodruhovou agresivitu, která může být příčinou velkých problémů. Třetím důležitým hlediskem je polygamní chování mnoha ryb, pokud tyto ryby budeme držet pouze v páru, samice to velice pravděpodobně neustojí.

Závěr

A to už je opravdu vše. Pokud jste se článkem prokousali až do těchto míst, pak před Vámi smekám. Odměnou budiž vám v lepším případě skutečnost, že jste se něco nového dozvěděli. Jestli Vás po přečtení článku přepadly smíšené pocity z toho, co je to za blábol a na jazyku máte pouze neslušná slova, napište mi je do soukromých vzkazů :-). Samozřejmě přivítám jakékoliv náměty, připomínky apod. Rád článek upravím na základě Vašich osobních zkušeností s chovem afrických jezerních cichlid.

Použité zdroje

www.akvamalawi.com
www.cichlidforum.com
www.malawicichlidhomepage.com
www.malawicichlids.com
myfish.akvamalawi.com
fishbase.org
www.wikipedia.org