Obsah:
Biologická filtrace vody

Biologická filtrace vody

Biologická filtrace sestává z několika procesů, které probíhají v přírodě i v akváriu.
Je důležitá pro úspěšný chov živočichů a pěstování rostlin.
Tyto procesy jsou čtyři a nazývají se mineralizace, deaminace, nitrifikace a denitrifikace. Podílejí se na nich různé bakterie, hlavně heterotrofní, které se živí organickými látkami.

1.) MINERALIZACE
Na mineralizaci se podílejí bakterie rodů Micrococcus, Flavobacterium a Achromobacter.
Tyto bakterie odbourávají dusíkaté látky, které pocházejí z odpadních látek. Odpadní látky jsou bílkoviny a z nich vznikající aminokyseliny (bílkoviny jsou součástí nespotřebované nebo nestrávené potravy), dále moč a kyselina močová a produkty pocházející z bakteriálního rozkladu rostlin.

2.) DEAMINACE
Deaminace je proces, při kterém jsou zpracovány aminokyseliny zbylé po mineralizaci.
Vzniká při něm čpavek NH3, který je ve vyšších koncentracích toxický. Více než 0,1 mg/l NH3 způsobuje poškození žaber, ještě vyšší koncentrace pak úhyn ryb.

3.) NITRIFIKACE
Při nitrifikaci je čpavek pomocí autotrofních bakterií (bakterií živících se anorganickými látkami)přeměněn na dusitany a dále pak na dusičnany.
Tyto mikroorganismy potřebují pro svojí činnost dostatek kyslíku, proto je naprosto nezbytné nechávat filtr běžet neustále, aby byl zajištěn dostatečný přísun kyslíku pomocí vody proudící filtrem.
Nejprve bakterie rodu Nitrosomonas přemění čpavek na dusitany NO2.
Při koncentraci 0,1 mg/l NO2 může za příznaků dušení a nekoordinovaného plavání hynout mnoho ryb. Citlivé druhy špatně snášejí i nižší hodnoty. Při koncentraci 0,02 - 0,05 mg/l NO2 sice přežívají, ale nemnoží se a strádají. Velmi citlivé na dusitany jsou například jihoamerické cichlidky rodu Apistogramma.
Bakterie rodu Nitrobacter následně degradují dusitany na dusičnany NO3.
Ty jsou méně škodlivé a hodně ryb snese dlouhodobě koncentraci 80 mg/l NO3. Lepší je však, aby koncentrace NO3 nepřesáhla hranici 50 mg/l. V mořském akváriu ještě mnohem méně (pod 20 mg/l NO3).
Bakterie, které se na nitrifikaci podílejí, jsou závislé na hodnotách pH. Nitrifikace nejrychleji probíhá při pH 9 a zastavuje se při pH 5,5, kdy hrozí nebezpečí vzrůstání koncentrace čpavku NH3. Naštěstí se v kyselém prostředí čpavek mění na amonium NH4+, které je mnohem méně toxické.

4.) DENITRIFIKACE
Poslední proces je přeměnění dusičnanů na kyslík a dusík, který se nazývá denitrifikace a uzavírá nitrogenní cyklus.
Na denitrifikaci se podílejí bakterie, které jsou fakultativně anaerobní.

NITROGENNÍ CYKLUS
Součástí tohoto cyklu je pět forem dusíku ve vodě: organický dusík, čpavek NH3, dusitany NO2, dusičnany NO3 a rozpuštěný dusík.
Pokud procesy tohoto cyklu nebudou správně probíhat, voda se stane pro živočichy i rostliny nepoužitelnou.

Z toho vyplývá, jak důležité je ponechat filtry v neustálém provozu a čistit je pouze v akvarijní vodě, protože chlorovaná vodovodní voda tyto cenné organismy zabíjí. Také je důležité nečistit všechny filtrační náplně najednou, aby zůstalo co nejvíc bakterií ve filtru zachováno.
Při zakládání nového akvária je nezbytné, aby bylo akvárium ponecháno s rostlinami a běžící technikou cca čtyři týdny bez ryb, aby se bakterie dostatečně stihly rozmnožit.

Podnětem k sepsání tohoto článku mi byly časté dotazy zde ve fóru týkající se údržby a zakládání akvária.

Inspiraci jsem nalezla zde:

Peter W. Scott: Akvárium, vydalo Gemini, 1992
Jaroslav Hofmann a Jindřich Novák: Akvárium sladkovodní a mořské, vydal Brázda, 1999
a
Stanislav Frank: 100+1 záludných otázek - akvaristika, vydalo Aventinum, 2007