Obsah:
Úvodní slovo
Výroba CO2 z kvasnic
Sycení CO2 z tlakové lahve
Difuze CO2, aneb jak ho tam dostat
Závěrem

Úvodní slovo

Tato stránka pojednává výhradně o technickém řešení problematiky CO2 v akváriu. O důvodech sycení kysličníkem uhličitým dočtete na stránce o hnojení akvarijních rostlin. Přestože existuje celá škála možností, jak dodat CO2 do akvária, zaměřil jsem se na dva patrně nejznámější a dle mého názoru také nejlepší. Prvním z nich je získávání kysličníku kvašením, druhým způsobem, který mne oslovil je využití tlakové lahve.

Výroba CO2 z kvasnic

Bublání z kvasnic je patrně nejlevnější možností, jak podpořit růst rostlin přidáváním CO2. Ostatně na tomto principu jsou založeny i různé předražené komerčně vyráběné systémy. Zpravidla se jejich cena pohybuje okolo 500,- Kč, zatímco náklady na výrobu takového systému z petlahve se pohybují v řádech desítek korun.

1. Nejdříve vyrobíme zařízení k výrobě a aplikaci CO2. K tomu potřebujeme pouze dvoulitrovou petlahev s víčkem, spojku na vzduchovací hadičky, samotnou hadičku, lepidlo (použil jsem vteřinové) a nějaký difuzor (vzduchovací kamínek, difuzor filtru, cigaretový filtr, lipové dřívko, ...). Z důvodu bezpečnosti doporučuji použít i zpětný ventil proti nasátí vody z akvária. Máme-li všechny součásti připraveny, postačí vyvrtat do víčka z petlahve dírku odpovídající průměru akvaristické spojky. Následně vlepíme spojku do víčka tak, aby nahoře vyčníval dostatečný kus pro nasazení hadičky a hadičkou spojíme lahev s difuzorem. A zařízení je hotovo.

2. Výroba náplně je také jednoduchá, používám jsem 1/6 kostky kvasnic (celá kostka váží 42 gramů). Kvasnice nadrobím na malé kousky a v připravené petlahvi rozmíchám s vlažnou vodou a 8 polévkovými lžicemi cukru. Prakticky stejný postup je při využití sušeného droždí, které po dlouhém zkoušení dokonce hodnotím jako vhodnější a připadá mi, že z něj CO2 bublá pomaleji, zato déle. I při sušených kvasnicích dávkuji cca 1/6 balení, množství cukru zůstává stejné. Lahev by měla být ze 4/5 plná. Máme-li rozmícháno tak, že nejsou vidět kousky kvasnic ani cukru, nasadíme na petlahev víčko s hadičkou a už jenom čekáme, až začnou z difuzoru stoupat k hladině bublinky. Množství použitých kvasnic a cukru je orientační, zejména u menších akvárií je třeba použít kvasnic a cukru podstatně méně, aby kvasný proces probíhal pomaleji a snížilo se riziko otravy ryb. Na jedno naplnění mi to vesele bublá cca 2 týdny a za čtyři roky provozu jsem nezaznamenal žádné problémy.

Sušené kvasnice pro výrobu CO2 Kvašení CO2 v petlahvi

Sycení CO2 z tlakové lahve

Nejpohodlnějším, ovšem z hlediska pořizovacích nákladů patrně nejdražším řešením je dodávání kysličníku uhličitého z tlakové lahve. Sám jsem se k jejímu pořízení odhodlal až po dvou letech bublání z kvasnic. Jediným důvodem, proč jsem se rozhodl utratit nemalé peníze za další vybavení akvária byla má lenost a také trochu lepší možnosti regulace množství CO2 v akváriu oproti kvašení. Od samého počátku jsem počítal s tím, že pořízení tohoto zařízení budou provázet nějaké komplikace. Na internetu jsem se totiž dočetl o nekompatibilitě závitů lahví a ventily a dalších možných problémech. Proto jsem se rozhodl příliš nešetřit a předem vzdal výrobu zařízení z hasičáku, což je patrně nejlevnější varianta, obzvláště seženeme-li nějaký starší kus. Nejvíc se mi líbila 2 kg tlaková lahev od Rataje, tak jsem ji rovnou objednal. Zároveň jsem v jednom slovenském internetovém obchodě našel již zapojenou sestavu redukčního ventilu s jehlovým ventilem a magnetickým ventilem. Cenovka 3.000,- Kč za zkompletovanou sestavu ventilů mi nepřišla tak tragická, tak jsem ji objednal zároveň s tlakovou lahví. Během dvou týdnů jsem měl vše doma a chtěl se dát do montáže. Lhal bych, kdybych tvrdil, že mne vzájemná nekompatibilita lahve s koncovkou redukčního ventilu překvapila. Prostě jsem zaběhl do bauhausu a koupil přechodku mezi 1/2 " výstupem z lahve a 3/4 " maticí redukčáku. Do bauhausu jsem šel ještě dvakrát, ale nakonec se mi podařilo na láhev nějakou přechodku narvat hrubou silou. Samozřejmě spoj netěsnil, tak jsem jej důkladně zalepil vteřinovým lepidlem a omotal plastovou lepící páskou. Přiznávám, že se jedná o poněkud nestandardní řešení, ale k nestandardnímu výstupu z lahve se prostě žádné jiné nehodilo. Ostatně informaci, že závit tlakové lahve od Rataje je poněkud nekompatibilní s ventily jiných výrobců, jsem našel během dalšího dne v nějaké internetové diskusi. Počítal jsem, že při prvním plnění lahve si nechám její uzavírací ventil vyměnit za něco trochu normálního. Ano, bylo to trochu drahé a stálo to trochu nervů, ale ta pohoda, když nemusím každé dva týdny míchat náplň z kvasnic a cukru mi za to určitě stojí. Navíc je fajn, že elektromagnetický ventil pouští CO2 pouze při rozsvíceném osvětlení, kdy také probíhá fotosyntéza a rostliny vytvářejí kyslík. Taková regulace nebyla u sycení z kvasnic možná. Je pravdou, že dnes už bych se nebál, nechat si předělat lahev z hasičáku, ale chybami se člověk učí. Pořízený komplet ventilů ze Slovenska mi nepřipadá až tak drahý a hlavně je jeho montáž na standardní tlakovou lahev patrně zcela bezproblémový. U mne zvítězila lenost a po prvním vyčerpání náplně jsem se už nedostal k tomu, abych jej nechal znovu naplnit, tak mi vesele leží doma a já průběžně doplňuji svoji zásobu sušených kvasnic :-D :-D :-D

Tlaková lahev na CO2 Elektromagnetický ventil Regulační ventily CO2

Difuze CO2, aneb jak ho tam dostat

Výroba difuzoru:
Difuzér CO2 Difuzér CO2a) z cigaretového filtru - k výrobě tohoto difuzoru (viz. obrázky vpravo) je poměrně jednoduchá. Stačí mít nepoužitý cigaretový filtr, z něhož odstraníme papírový obal a nějakou trubičku, do které je možné z jedné strany zasunout filtr a z druhé připevnit vzduchovací hadičku přivádějící CO2 (použil jsem víčko z propisky, do kterého jsem na jedné straně vlepil spojku na akva hadičky). Cigaretový filtr lze zasunout i do roztažené akva hadičky, toto řešení se mi však neosvědčilo,

b) z lipového dřívka - k výrobě potřebujeme kousek vyschlého lipového dřeva, které na jedné straně seřízneme tak, aby je bylo možné zasunout do vzduchovací hadičky,

c) ze vzduchovacího kamínku - zde je výroba jednoduchá - zakoupený vzduchovací kamínek napojíme na hadičku a zařízení je zprovozněno,

d) napojením na filtr - lze využít u filtrů s přivzdušňováním, na které postačí místo přívodu vzduchu napojit hadičku přivádějící CO2. Proudem vody vytékající z filtru se kysličník velmi dobře rozbíjí na drobné bublinky,

e) z obrácené nádoby - v akváriu umístíme nádobu obrácenou vzhůru dnem a kysličník stoupající vzhůru do ní zachycujeme. Tam se hromadí a postupně uvolňuje do vody. Zde je třeba zabránit např. síťkou, aby ryby kysličník dýchaly. Každému se osvědčuje něco jiného a je třeba najít vlastní cestu distribuce plynu do akvária.

Upozorňuji, že bublinky by měly být co nejdrobnější, aby se plyn ve vodě dobře rozpouštěl a aby na hladinu uteklo co nejmenší množství. Při první aplikaci, případně při zvýšení dávky kysličníku uhličitého, je třeba dobře sledovat chování ryby, protože předávkování CO2 může vést k jejich úhynu.

Difuzér CO2 Difuzér CO2

Závěrem

Existuje spousta rostlin, kterým se v akváriu daří i bez přidávání CO2, ale podle mých zkušeností prospívají i tyto "nenáročnější" rostlinky lépe, pokud CO2 přidáváme. To ale platí pro hustě zarostlá akvária, pro nádrže s větším množstvím ryb a několika málo rostlinkami určitě nemá smysl sytit vodu CO2, protože dostatečné množství vyprodukují při dýchání ryby v nádrži. Vám, kteří jste se rozhodli takto podpořit růst rostlinek v nádrži přeji ať to dobře bublá ;-)